Víla

Druhá tráva

1:JdFe po skosený trBávFě a jde tak, jak se to pBíšFe:
s větrem v zGmádech, s kytkou v hlCmavě,Gm    D dGmůstojně a tCmiše,Gm 
a z polí slFítají se ptBácFi a kCaždej z nich jí vFěřCí,
Bona se pak vrD#acBí a má v Frukou jejich BpeFří.
2:JFe to můj člověk s hlavou v kBřížFi, umírající v hBorkFu,
můj plakát na Gmirefýži i má socha u New CmiYorkGmiu,
je to Bmůj voják beze jD#Bna, i tFen parník v ústíB NěFvy,
jBe to jediná má D#žeBna, jenže tFa, která toB nFeví.
*:Místo k nDmí však mířím nGměkamDm, kde je ten, co se tak vztGmeká,Dm 
že ta hrD#ůza, kterou G#čekD#ám, není Bta, která mě D#čekBá.
3:Ten můj pocit nemá hranic, ta má víra bez rezervy,
že už nezmůžu se na nic, ani na pevný nervy,
natož na nějakou vílu, a že už nevím, o co kráčí,
třeba nemám sílu, a třeba mi to stačí.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:16:30.087+00:00
Datum poslední změny :2017-07-16T16:19:58.379864+00:00
Výsledky hledání: